Invictus: Neporažený 34

Odpovídající kapitola Nocí: 31

Kapitola 34

Potterovo srdce prudce bilo pod Severusovou dlaní, dech měl rychlý a pravidelný. Takhle brzy po ránu byl stále silně cítit po ložním prádle, i když s každým pulzem rychle stoupala jeho vlastní vůně. Severus očekával boj, ale Potter sebou nechával manipulovat tak poslušně a jemně jako jeho klon. Nakonec by vzpoura přišla – vždy přišla – ale prozatím zůstával sice zvědavý, ale neznepokojený hůlkou, kterou mu Severus přitiskl ke tváři. Chtěl udržovat Pottera ve stádiu napětí, přesvědčit se, jak daleko může zajít, proto použil Severus holící kouzlo neverbálně, jen sledoval, jak ta malá bradka mizí.

„Vy jste mě oholil.“ Potterův hlas v sobě skrýval spíš zvědavost, než znechucení a strach. Dotkl se své tváře, přejel si rukou přes svou nyní hladkou tvář. „Divil jsem se, proč mi nerostou vousy. Nechtěj mě vidět v blízkosti břitvy, co?“

„Ani nůžek,“ potvrdil Severus, stále se opájel jeho vůní. „Potřebuji vám brzy ostříhat vlasy.“

„Není divu, že vypadají tak strašně.“ Potter od něj odklonil hlavu.

„Nic nedokáže zkrotit tenhle chaos.“ Ačkoliv Severus nechtěl nic jiného, než přehnout Pottera přes postel a vklouznout do něj, měl by počkat, dokud se chlapec plně neuzdraví. Poté, co mu dal cílené léčivé lektvary, aby celý proces urychlil, vzal Pottera nahoru, kde jej trénoval, zatímco si pročítal svoji poštu a odpovídal na objednávky lektvarů. Jakmile skončil s poštou, vrátil Pottera do sklepení.

Četl si, dokud se Potter koupal, ale když se kluk neměl k odchodu, Severus vyštěkl: „Pottere. Vy možná máte čas na hodinové koupele, nicméně já ne. Opláchněte se a vylezte z té vany.“

Potter neochotně poslechl. Když kolem sebe balil ručník, ozval se: „Přemýšlel jsem – “

Severus nedokázal odolat. „Netušil jsem, že oplýváte podobnou schopností.“

Potter protočil oči. „Možná byste se měl na několik dnů nechat vyměnit ve funkci mého strážného.“

Proč proboha by Potter chtěl nového strážného? Neměl snad strach z většiny ostatních Smrtijedů? Pokud by měl nějaký rozum, bál by se jich všech. Zatímco Severus vedl Pottera zpátky do klece, zeptal se: „Proč?“

„Jsem si dost jistý, že ten neznámý horcrux má co dělat s Havraspárem a že se dá najít v Bradavicích. Rád bych, abyste tam šel a podíval se po něm.“

Byl tam, ale Severus zcela jistě nepotřeboval ho tam jít hledat. Zatímco vyčarovával večeři na stůl, pevně řekl: „Nehodlám se motat po celých Bradavicích jenom proto, že jste si ‚dost jistý‘, že ona položka je ukrytá někde v jejich zdech. Pro případ, že by to uniklo vaší pozornosti za tu dobu, co jste tady, Bradavice jsou poněkud rozlehlé. I kdybyste byl absolutně přesvědčený, že onen předmět, který hledáte, je ve skutečnosti tam, stejně bych odmítnul.“

„Ale – “

„Dokonce i kdybyste se mi chystal oznámit, že víte, kde přesně se onen předmět nalézá, i tak bych odsud neodešel po něm pátrat. Jelikož má Pán zla více rozumu než vy, přestěhoval by ho ihned poté, co se dozvěděl o incidentu s pohárem. I kdyby byl v Bradavicích, pravděpodobně se tam již déle nenachází. Opravdu si přejete být předán na týden Malfoyovi?“

Výhružka měla přesně ten efekt, v jaký Severus doufal. Potter ztuhl, z tváře se mu vytratila barva. Zašeptal: „Ne.“

„Pak pusťte ten nejapný nápad z hlavy. A pokud jste natolik pošetilý, abyste se pokoušel pokoutně mě nechat sesadit, buďte si jistý, že i kdybych měl to potěšení a zbavil se vás, nenavštívím Bradavice.“

„Nepokusím se o to, v pořádku?“ pravil Poter mrzutě. „Byl to jen návrh. Nemusíte mi hned ukousnout hlavu.“

„Přemýšlejte, než něco řeknete.“ Severus odkráčel dřív, než Potter na něj mohl vrhnout rozumný argument, proč by diadém měl být jejich nejvyšší prioritou.

Ve své laboratoři se Severus nejdřív zabýval všemi svými vedlejšími projekty. Až poté, co všechny urychlil, obrátil svou pozornost ke klonovému lektvaru.

Měl by brzy ukázat nějaké výsledky. Nemohl si dovolit nechat se od Pottera zase oddělit. Jelikož stále neznali lokaci diadému, mohlo dojít na to, že jej půjde hledat až po Potterově smrti. Albus věřil, že mohou najít diadém jako první, ale Severus nesdílel jeho optimismus. Pokud do deseti dnů nebude mít pevné vodítko o umístění diadému, obětuje Pottera. Čím více se Potter nechá od něj ovládat, tím více demonstrací bude Pán zla požadovat. Musí ho ochránit, i kdyby to znamenalo jej zabít.

~

Jakmile Severus řekl: „Postel je dokonale vhodná,“ uvědomil si svoji chybu. Potterovy oči ztvrdly a v zádech se nepatrně narovnal.

„Ale…“ namítal Potter, který se až příliš usilovně snažil tvářit nevinně, než aby to hrál přesvědčivě. „Vždycky mi říkáte, že bych měl hrát poddajného otroka. A já vím, že bych měl a pokouším se o to. Jen jsem si myslel, že pokud uplatňujete tento nárok, měl byste to nějak podporovat, jestliže můžete a mě přitom nezraníte. Pokud se bojíte, že vás přistihnou, pak jen zajistěte ochranu a podobný věci.“

Do háje, nenechá se tímhle dítětem donutit k sexu skrze obvinění ze zbabělosti. „Pottere, já nejsem ten, kdo výslovně požadoval, aby podobné aktivity nebyly prováděny mimo vaši klec.“

Ta tvrdohlavost neustoupila ani o píď. „Ano, ale tehdy jsem tak docela nevěděl, jak se věci mají, že? Teď rozumím tomu, že musím hrát svoji roli a nechci, aby nás odhalili jen kvůli tomu, že zapomeneme na tak pitomou maličkost, jako je nemít sex tady.“

Ačkoliv nenáviděl to přiznat, Potter měl pravdu. Pokud dá najevo svůj strach nebo neochotu se na veřejnosti obnažovat a bude mít sex s Potterem pouze v soukromí jeho klece, Temný pán by mohl žádat, aby se předváděli na rozličných místech, jen aby se Severusovi dostal pod kůži. Navíc by Potter mohl být dychtivější a vstřícnější, pokud by mu Severus dovolil určitou míru kontroly. Přesto mu to nemohl dopřát tak snadno. Odstranil špinavé nádobí po obědě a odpověděl: „Jestliže dokážete mířit a zároveň zůstávat v otevřeném prostoru, splním vaše přání.“ S Potterem napůl slepým byla ta výzva jednou z nejtěžších.

Potter dychtivě popadl laserové ukazovátko a vyskočil na nohy. „Jasně. Jsem připravený.“

Severus ho napadl vším, ale chlapec se mu vyhýbal s klidnou lehkostí, kterou se naučil během těch týdnů tréninku. Rány laserového ukazovátka létaly dost nadivoko a Severus Pottera podezíral s vědomím, jak má limitovaný zrak, že jen doufal, že něco trefí.

Zatímco Potter běhal kolem místnosti, Severus se vrátil ke čtení o Castielově kouzle. Ačkoliv ještě stále nedal dohromady celé kouzlo, měl podezření, že to je jejich nejlepší šance, jak předstírat přenesení Potterovy duše. Zrovna dočetl kapitolu o teorii složení duše, když Potter zakřičel: „Dokázal jsem to! Vážně jsem to dokázal!“

Severus vzhlédl a spatřil zbytky ‚Smrtijeda‘ na podlaze. Potterovi se přeci jen podařilo jednoho zasáhnout. „Podařilo se vám to spíše díky štěstí než schopnostem.“

S hrudníkem těžce se zvedajícím, tělem kluzkým potem se Potter dožadoval potvrzení. „Ale dokázal jsem, že to zvládnu, viďte?“

Brzy bude Severus přejíždět rukama po té hladké pokožce. „Máte pravdu,“ uznal a v hlase potlačoval touhu vyplenit Pottera. „Skutečně jste uspěl.“

„Hej!“ Potter zavrtěl tím svým vrabčím hnízdem. „Nemusíte znít tak překvapeně!“ Rozhlédl se po pokoji. „Jak to chcete udělat?“

Tvrdě. Chtěl zašukat Pottera do podlahy. Chtěl ho donutit křičet. Chtěl hodiny, aby si mohl splnit své nejdivočejší fantazie. Co nejklidněji a nejchladněji se mu podařilo, nařídil: „Běžte na pohovku.“

Potter poslechl, hodil sebou přes polstrování. Severus to bude muset později vyčistit, ale v tuto chvíli mu to bylo jedno. Ignoroval svůj ztěžklý penis a nastavil ochrany. Bylo to už příliš dlouho. Obvykle dokázal nevšímat si své erekce tak dlouho, aby se mohl soustředit na úkol, co měl před sebou, ačkoliv ji nedokázal přimět zcela ochabnout. Nyní jen neustále přemýšlel o Potterovi, který tam ležel připravený nechat se ojet. Když kolem v rychlosti rozhodil dostatečně ochran, zamířil k pohovce.

Nehledě na to, jak moc se chtěl do Pottera prostě jen zabořit, věděl, že musí být jemný, jinak ho natrhne. Posadil se vedle něj na pohovku a rukama přejel vzhůru po tom teplém, kluzkém těle, načež se sklonil, aby jej ochutnal. Líbal tu slanou pokožku, zachytil Potterovy bradavky a vyloudil z něj ostrý nádech vzduchu. Jeho penis zapulzoval, když zmáčkl ty nyní ztuhlé pahorky.

Potter to chtěl. Přitiskl se k Severusovu dotyku, jeho hrudník se pohnul, aby se setkal se Severusovou zkoumající pusou. Chtěl, aby mu muž sál bradavky, a ten mu vyhověl, jednu z nich vzal do úst. Potterův dech se chvěl a sténal tak obscénně, že někdo, kdo by jim naslouchal, by si mohl myslet, že Severus mu právě kouří penis.

Severus sklouzl rukou až k Potterovu kolenu a pak mu pomalu mapoval cestičku po stehně vzhůru. Potter rychle roztáhl nohy, dychtivý nechat se ojet. Severus škádlivě přejel zlehka prstem po té těsné dírce, užíval si, jak se chlapcovo břicho stáhlo. Každé pomalé polaskání vynášelo Pottera pouze výš, tiché steny unikaly z jeho rtů.

Severus byl ve velikém pokušení ho svázat a hodiny ho škádlit, ale měl lektvary, kterým se musel věnovat. Poté, co použil kouzla, vtlačil prst do Potterova těsného horka. Obvykle Potter zůstával stále mírně se bránící, ale tentokrát přijal jeho prst snadno, jeho tělo bylo připravené a vítalo víc. Ač to bylo sebevíc agonizující, Severus odolal touze vtlačit se do něj teď a tady, místo toho přidal druhý prst.

„Kurva!“ zalapal Potter po dechu, jeho boky vycházely vstříc Severusovým prstům. Severus použil svůj palec, kterým třel chlapcovu hráz, zatímco jej šukal prsty.

„Přestaňte. Přestaňte.“

Severus se zarazil. Ublížil Potterovi? Jeho dírka byla těsná jako obvykle, ale ne natolik, aby ji mohl natrhnout.

Hlasem tichým a drsným Potter zamumlal: „Udělejte to.“

Ze Severusova penisu unikal preejakulát. Nebude schopen se zastavit, pokud si to Potter rozmyslí. Muž vytáhl prsty a nařídil: „Klekněte si na pohovku čelem ke zdi.“ Zatímco se Potter stavěl do pozice, Severus znovu zkontroloval ochrany a svlékl si svůj vnější hábit. Na sebe si rozetřel trochu lubrikantu, než se znovu přiblížil k Potterovi.

Potter si dle nařízení klekl a vystrčil připravený zadek.

Severus ho popadl a postavil se do pozice, přitiskl špičku svého penisu k tomu těsnému svěrači a pronikl dovnitř. Potterovo tělo, dychtivé a svolné, se pro něj snadno otevřelo, zcela polklo jeho úd. Pomalu, vychutnávaje si každý okamžik, se Severus vytáhl a znovu přirazil, tak tvrdě, jak chtěl, třebaže ne tak rychle jak chtěl. Už to bylo příliš dlouho, co naposledy někoho pořádně ojížděl. Přidržoval si Pottera na místě, zatímco do něj vrážel.

Potter sténal rozkoší, jeho bílé klouby pevně svíraly okraje pohovky a přijímal každý nový příraz. Lehce se posunul a náhle z něj každý pohyb vyloudil zasténání. Nebyl takhle hlasitý od chvíle, co přestal brát lektvar. Dokázal by jej Severus přimět být stejně divoce nekoherentního jako tehdy? Zkusí to.

„Och kurva! Kurva! Ošukej mě!“

To dělám. Merline, mohl by tohle dělat celé hodiny. Ale musel být opatrný, jinak by omylem mohl Pottera zranit. Ale zas na druhou stranu, od toho byly léčivé lektvary.

„Ano! Kurva! KURVA!“

Ohluchne, pokud bude Potter dál takhle křičet. Přitiskl se blíž a vyhrožoval: „Zmlkněte. Nechceme- “

Potterův zadek jej sevřel tak pevně a tvrdě, když se kluk udělal. Nemohl se ani hýbat, jak jej Potterovo tělo pevně drželo, že až bolelo přirážet. Ne že by potřeboval. Ten těsný, horký tunel, jak se kolem něj rytmicky svíral, jej vyždímal do sucha. „Kurva!“ Jeho končetiny se třásly tak tvrdě, až bylo těžké držet se vzpříma, tak zkolaboval na Pottera.

Chvíli tam dokázal jen tak ležet, natolik relaxovaný a uklidněný, až se mu nápad na spánek prohnal hlavou. Ačkoliv se nechtěl pohnout, nebyl zrovna lehký a Potterovo srdce pod ním divoce uhánělo. Zdráhavě se oddělil od klukova teplého těla a opatrně z něj vytáhl svůj vadnoucí penis. Znovu zkolaboval na pohovku, zrovna se snažil popadnout dech, když se na něj Potter vrhnul a dech z něj vyrazil. Instinktivně šáhl po hůlce, ale hoch se k němu jen přitulil jako přerostlá kočka. Severus pustil hůlku, přehodil ruku přes chlapcovo tělo a spíše ze zvyku, než z opravdové starosti jej vyšetřil. Nepotřeboval počítat jeho srdeční tep pomocí magie dokonce i skrze své oblečení cítil Potterovo srdce hrdě bijící v chlapcově hrudi v místech, kde se k sobě tiskli.

Severus se nadechl a co nejnenápadněji nasál i jeho vůni. Potter vždy po sexu voněl tak dobře. Nejspíš to byl jen Pavlovův reflex vzniklý na základě opakovaných orgasmů s tou stejnou osobou, ale prostě je chtěl přetočit a přejíždět jazykem po celém Potterově těle, jen aby jej ochutnal. Možná by si měl naplánovat večer plný sexu. Mohl by Pottera vytrénovat, jak vykouřit penis. Nebylo by těžké jej přesvědčit, že je to nezbytné; Potter nebyl zrovna chytrý a výborně reagoval na vše, co by jej zjevně mohlo přiblížit jeho cíli. Možná by měl předstírat, že očekává orální sex oplátkou za ty, které mu už dopřál. Bylo naprosto nesmyslné, že na tom dříve netrval. Potter vždy dobře odpovídal na vinu, takže to bylo možná klíčem k tomu, aby vklouzl svým penisem za ty hedvábné rty…

„Dokázal jste to,“ oznámil mu Potter.

„Co jsem dokázal?“

„Vyšukal jste mi mozek z hlavy.“

Ještě ne, ale jednou to udělá. Nicméně ten kompliment ho potěšil, tak nemohl odolat pokušení ho poškádlit: „Tak to je dobře, že jste do začátku skoro žádný neměl, jinak bychom měli vážné potíže.“

„Sklapněte.“ Potter ho tvrdě praštil.

Severus odmítl dát najevo, jak ta rána bolela, tak nechal Pottera se k němu znovu přitulit. Pod hábitem se cítil špinavý a lepkavý a volalo jej jeho vaření, ale nyní spočinul s Potterem a rozptyloval se představami toho, co by mu udělal, kdyby ho měl na celý večer plný sexu. Byla škoda, že nemohl nechat Pottera ve své ložnici. Nevěřil tomu spratkovi, že by jeho skvělému povlečení nic neudělal, ani že by se choval slušně, zatímco by spal, ale nebylo by pěkné ošukat ho každý večer před spaním? Možná by měl trvat na tom, že s ním bude spát denně. Striktně dodržoval režim jedenkrát mezi mučícími sedánky, když oba ten čin nenáviděli, ale věci se teď změnily.

Ačkoliv chtěl jen odpočívat, potřeboval se vysprchovat, než půjde vařit, a jeho čas se krátil každou vteřinou. Shodil Pottera ze sebe a na koberec a slova: „Jste těžký,“ použil jako výmluvu. Očistil sebe magií, jak nejlépe to šlo, ale pot se mu shromáždil pod hábitem. „Potřebuji sprchu.“

„Já taky,“ souhlasil Potter, který se ještě nezvedl z podlahy.

Severus do něj šťouchl nohou a přikázal: „Vstávejte.“

„Ničíte můj dozvuk.“

Severus pevně nařídil: „Vstaňte, nebo tohle nikdy nebudeme opakovat.“

Potterovy oči se mžikavě otevřely a kluk vyskočil na nohy, nejistě kráčel za Severusem cestou do sklepení.

Nebyl tak drsný. „Co se děje? Jste zraněný?“

Potter s očima hravýma a veselýma odvětil: „Rád bych viděl vás, jak se snažíte chodit rovně potom, co byste si se mnou vyměnil pozici,“

Já bych rád viděl tebe chodit poté, co bych do tebe doopravdy přirážel. „Tss, pochybuji, že byste vydržel pět minut.“ Pokud vůbec. Potter by se pravděpodobně udělal při prvním přírazu.

„Vydržel bych setsakra déle,“ slíbil Potter, zatímco šel do koupelny daleko jistějšími kroky.

Poté, co Severus přinesl mast na svaly, posadil se, aby dočetl knihu o mozkomorech, kterou začal během Potterova tréninku. Jelikož byl Potter dříve tak poslušný, neobtěžoval se zastírat své čtení. Ačkoliv většina kouzelnic a čarodějů věřilo, že mozkomoři jedí duše, autor věřil, že si je ukládají a pomalu vysávají jejich energii. Třebaže ani Severus a ani Pán zla by nepustil mozkomora do Potterovy blízkosti, možná by se mohli pokusit zabít mozkomora a vypustit duše, které jsou uvězněné uvnitř. Kdyby dokázali najít způsob, jak uvěznit duši, nebál by se zabití Pottera. Mohl by jej nechat umřít, popadnout jeho duši a vrazit ji do klonu.

Když Potter vylezl z vany, Severus zavřel knihu a zastrčil ji.

„Co čtete?“ zeptal se Potter a zvedl lahvičku s lektvarem na svaly.

„Na Větrné hůrce,“ zalhal Severus, zatímco vzal z Potterových dlaní balzám a nalil si jej na své. Kluzkými dlaněmi přejel po Potterových zádech, užíval si pocit, jak se jemná kůže natahuje nad těmi pevnými svaly.

„O čem to je?“

Co nejklidněji Severus vyprávěl: „O muži jménem Heathcliff, který se zamiluje do krásné ženy. Ona tvrdí, že ho miluje, ale zvolí si za manžela jeho největšího nepřítele. Heathcliff, přísahaje pomstu, dá do pohybu sled událostí, které mají za následek smrt jeho milované a jejího manžela. Jejich potomek, dcera s rysy po otci a očima po matce, se dostane do jeho péče a on s ní zachází jako se svou otrokyní a dělá jí ze života peklo.“

„To zní hloupě,“ prohlásil Potter.

„Co vás přimělo ji takto zhodnotit?“ Severus od něj odstoupil a umyl si ruce u umyvadla.

„Kdyby ji miloval, nenechal by ji zemřít! Zjevně ji nemiloval, jestliže věděl, že to, co dělá, ji zabije.“

Ačkoliv při zpětném ohlédnutí Severus věděl, že měl očekávat, že se Lily přidá k Řádu, byl v době, kdy se sám přidal k Temnému pánovi, přesvědčený, že Smtrijedi zavedou nový řád, takový, který bude lepší pro všechny zúčastněné. Kdyby ji znal lépe, kdyby plně porozuměl zájmům Temného pána, mohl by ji ochránit. Nevěděl to, ačkoliv měl. Nicméně pro  Nebelvíra jako byl Potter, byl svět pouze černobílý, a takové nastavení mysli muselo být zničeno. Když vedl Pottera zpátky do jeho klece, zeptal se: „Tvrdíte tím, že kdybyste odsud odešel jen proto, abyste zjistil, že slečna Weasleyová se během vaší nepřítomnosti dala dohromady s mladým Malfoyem, přál byste jim oběma štěstí?“

„Ale no tak,“ vysmíval se Potter. „Ginny má lepší vkus.“

To samé jsem si myslel o Lily. Severus přešel kolem Pottera, aby mu na stůl vyčaroval večeři. „Ženy jsou vrtkavá stvoření. Představte si toto: jste pryč a pravděpodobně mrtvý, zatímco on zůstal po jejím boku, aby ji držel za ruku a utěšoval. Nebo možná noc sdílené vášně ji rozpálila a nyní si nedovede představit život bez něj. V dobách války se stávají podivné věci.“

„To by Ginny nikdy neudělala,“ pravil Potter s takovou důvěrou, kterou dokázal zvládnout jen naprostý ignorant života. „Taková ona není.“

To samé si myslel o Lily. Posadil se na židli, přivolal si čaj a sledoval, jak se pochybnosti pomalu vkrádají na Potterovi do tváře.

Jeho zelené oči byly pouhé štěrbinky, když se zeptal: „Proč? Co jste slyšel?“

Možná nakonec nebyl takový pitomec. „To byla pouhá hypotéza. Ačkoliv mě zajímá, jak byste reagoval. Vždycky velice rychle definujete, co pro ostatní je láska a co není.“ Snažil by se jim do toho vložit? Severus to neudělal, ačkoliv často jej napadalo, jestli neměl.

„Pokud by to Ginny udělala, což neudělá, nesnažil bych se jim znepříjemnit životy. Jelikož ji miluju, chci, aby byla šťastná a v bezpečí, i kdyby to znamenalo, že nebude se mnou. Chci říct, to je taky důvod, proč jsem se s ní na konci svého šestého ročníku rozešel, protože jsem se bál, že by se jí něco stalo, kdyby zůstala se mnou.“

„Vážně?“ Koho tím doopravdy chránil? Severus znal až příliš dobře, že občas bylo snazší lidi od sebe odehnat, než se vystavit nebezpečí ublížení.

„Jo, to se tak dělává, když někoho milujete. Měl byste chtít, aby byli šťastní a zdraví, i když z toho, co pomáhá jim, je vám mizerně.“

Snadno se to řeklo, ale bylo skoro nemožné to udělat. „I kdybyste si byl jistý, že nakonec Draco Ginny určitě ublíží?“

„Pokud něco víte, tak mi to řekněte!“

Severus se nechtěl potýkat s rozzlobeným Potterem, tak se postavil. „Byly to pouhé řeči. Zítra ráno budeme trénovat.“ Odešel a zamířil nahoru do sprchy. Kdyby mohl svůj život prožít znovu, zajistil by si, aby se mu Lily nikdy neodcizila.

Někdo se přemístil do jeho lektvarové laboratoře. Zaklel si pod vousy a zamířil tam, jen aby našel na přistávacím místě mladého Smrtijeda.

„Od Temného pána, pane,“ řekl a podal mu dopis.

Pán zla psal: Setkáme se zítra ráno v devět, abychom prodiskutovali, co bychom měli udělat s klukem.

Co myslel tím ‚co bychom měli udělat‘? Že vážně neuvažoval nad tím, že by kluka předvedl na veřejnosti, že ne? Mladík čekal na odpověď, aniž by věděl, že Severus mu doopravdy může dát jenom jedinou. Kdy se vůbec Pán zla obtěžoval dodržovat Severusův rozvrh vaření? „Řekni mu, že budu připravený,“ pravil s klidem, který necítil.

Jelikož bylo příliš brzy na večerní zástup příchozích návštěv a nebylo pravděpodobné, že by Pán zla poslal druhého posla tak brzy za tím prvním, Severus se rozhodl zkontrolovat klony. Ten malý prostor, který vybudoval pod kotlíky, byl stěží dost veliký, aby v něm přebýval jeho klon, takže je musel umístit do těsné blízkosti, ten jeho přesně kopíroval křivku Potterových zad. První pohled jím trhnul tak jako vždy, když spatřil sám sebe spát, jeho brada spočívala na vršku Potterovy rozcuchané hlavy. Ačkoliv to nebyli lidé – dokonce nebyli ani živí – stále měl pocit, že narušuje intimní chvilku. Opatrně odstrčil ruce svého klonu, osvobodil tím Potterův a menší tělo vytáhl na podlahu lektvarové laboratoře, kde zkontroloval, že všechny systémy stále fungují.

Mohl by celé hodiny strávit tím, že by s tímto tělem dělal, co by chtěl, ale vůbec jej to nelákalo, ačkoliv ta kulatá zadnice byla přesnou replikou. Nevyvolávalo to v něm tu potřebu po dobývání, tu jemnou touhu donutit toho tvrdohlavého, vybíravého, neústupného kluka podřídit se jeho přání. Třebaže Severus nenáviděl Potterovu zatvrzelost, měla něco do sebe.

Když skončil s testováním těla Potterova klonu, otestoval i svůj vlastní, ačkoliv na tom mu tolik nesešlo. Neměl v úmyslu jej použít. Vytvořil jej jen proto, že se mu zdálo užitečné něco podobného mít. Jeden nikdy nemohl plně předvídat, co budoucnost přinese. Jakmile se přesvědčil, že ten jeho nezemřel, napasoval k němu Potterův klon a snažil se přitom si nevšímat toho, jaký spolu vytvářeli kontrast. Takto vedle sebe Potterovo mládí a krásné rysy přitahovaly pozornost k jeho vlastnímu věku a obyčejnosti. Měl by si od Pottera vzít každou unci potěšení, dokud mohl. V budoucnu si nebude moci vybrat takový exemplář, jako byl chlapec, jedině kdyby za něj zaplatil.

Opatrně vrátil na zem kameny a kotlík, pak odmrknul čas. Jeho ruce se automaticky vracely k vaření lektvarů, ale on se nedokázal soustředit, když se na obzoru stahovala taková mračna. Pán zla by nesvolal schůzi, pokud by neměl v úmyslu něco změnit. Jistě ne Potterova strážného? Jelikož měl Severus tady laboratoř, sloužil Temnému pánovi nejlépe odsud z vězení. Muž jako Mulciber starší – nebo i mladší – by se dokonale o Pottera postarali, ale muži jako oni se nesnažili získat šanci Pottera hlídat. Ti, kteří budou nejvíce dychtit převzít nadvládu, budou ti nejnebezpečnější. Muži jako Lucius a Avery, z kterých se stali ti nejneuvěřitelnější protivníci. Nedalo se jim věřit, že by Pottera nezabili jako odplatu.

Severus musel udělat vše, co mohl, aby si udržel postavení u Pottera. Nehledě na to, co to bude stát.